Péče o lyže (servis)

Servis sjezdových lyží:

Alfa a omega dobrého pocitu z lyžování!

Rady:

  • Po lyžovačce lyže do sucha otřete. Na hrany a skluznici můžete dále nanést silikonový olej, který zabraní korozi a vysušování skluznice. Proč řešit složitě důsledek (korozi na hranách), když můžete jednoduše vyřešit příčinu (vlhkost).
  • Pokud máte lyže symetrické, co se týče konstrukce (například Elan Amphibio mají levou a pravou lyži. Na lyžích je nápis LEFT a RIGHT), tak při lyžování měňte levou a pravou lyži. Vnitřní a vnější hranu odlišně zatěžujete. Hrany Vám pak vydrží déle ostré. Pokud máte asymetrické plastové krytky špiček, tak ty jdou většinou prohodit.
  • Servis na stroji oddálíte ručním servisem.
  • Po sezoně lyže oservisujte, vosk ze skluznice a hran nestrhávejte. To učiňte až před lyžováním.
  • Před sezonou zkontrolujte dotažení všech šroubů na lyžích a vázání.
  • Svěřte své lyže pouze do servisů s dobrými referencemi.
  • SERVISUJTE pravidelně své vybavení.

Proč bych měl lyže servisovat? O lyže je třeba se pravidelně starat, teprve pak nám odvedou dobrou službu a dlouho nám vydrží. Jedině oservisované lyže nám umožní přesnou kontrolu nad lyží v "každé" situaci. Kvalitně připravené lyže do značné míry prohloubí a umocní náš dobrý pocit z jízdy a umožní další zdokonalování a pokroky. Sebelepší lyžař si na neoservisovaných, nebo špatně oservisovaných lyžích dobře nezalyžuje. Kvalitní servis může proměnit lyže k nepoznání.Hodně lidí se "bojí" lyže servisovat, aby jim "dlouho" vydržely. Na co mít ale lyže, na kterých si jízdu neužijete? Lyže má určitou životnost. Pokud bude lyže "po smrti", tak jsou Vám "plné" hrany k ničemu. Nepodceňujte servis ani v případě, že se řadíte do kategorie začátečníků a přijde Vám servis zbytečný, nebo se bojíte, že navoskovaná lyže bude rychlejší. Oservisovaná lyže Vám umožní rychlejší pokroky, jelikož budete mít daleko větší jistotu a budete se moci soustředit hlavně na sebe.

Kde nechat lyže oservisovat? Určitě znáte někoho ve Vašem okolí, kdo hodně lyžuje. Možná dokonce znáte nějakého současného, nebo bývalého závodníka, případně trenéra. Takový člověk Vás určitě nasměřuje na kvalitní servis ve Vašem okolí.

Jaké jsou druhy servisů?

Strojový servis se provádí pomocí specielních strojů, jenž skluznici srovnají do roviny, nabrousí hrany - zboku i odspodu a následně skluznici navoskují a udělají strukturu.

  • Strojový servis na automatické lince

Standardní cena kompletního servisu cca 400,- až 900,- Kč. Pokud bude třeba skluznici vyvařit - příplatek cca 100,- Kč

Tyto linky stojí několik milionů korun, takže nejsou u nás tak běžné, protože se zaplatí jen opravdu velikým servisům. Samozřejmě není automat, jako automat - je zde možnost spousty modulů a rozšíření. Zpravidla čím novější stroj v servise mají, tím lépe by se o Vaše lyže měl postarat.

  • Strojový servis manuální

Standardní cena kompletního servisu cca 300,- až 400 Kč. Pokud bude třeba skluznici vyvařit - příplatek cca 100,- Kč.

Kvalita servisu zde závisí na umu a zkušenostech servisáka a také na kvalitě strojů, které má k dispozici. I tyto stroje mohou umět nejrůznější struktury skluznice.

  • Ruční servis se provádí nejrůznějšími ručními nástroji. A může se provádět na několika úrovních.

Tento druh servisu zůstane s největší pravděpodobností na Vás. Možná se najde ve Vašem okolí nějaký nadšenec, závodník, nebo trenér, který Vám lyže připraví. Pokud jste ale trochu manuálně zruční, jste nadšenci do lyžování a nechybí Vám chuť do práce, tak se do ručního servisu zkuste pustit samotní. Počáteční investice se Vám brzy vrátí. Lyžování pro Vás dostane zase o trochu jiný rozměr.

Který druh servisu je nejlepší? Co člověk to názor. Všechny skupiny najdou své příznivce a odpůrce. Většina závodníků má servisáky, kteří jim připravují lyže převážně ručními nástroji. Vybírejte pečlivě komu svěříte své lyže, ne všechny servisy poskytují kvalitní servis. Ani automat nemusí být zárukou kvality - pokud není správně nastaven a seřízen. Potřebu strojového servisu můžete oddalovat i jednoduchým ručním servisem. Na stroji si můžete nechat pouze srovnat a případně nastrukturovat skluznici + doporučuji ještě naúhlovat hranu odspodu. A zbytek si můžete dělat v domácích podmínkách. I když velký strojový servis bude většině lidem patrně stačit, tak není dokonalý. "Fajnšmekři" si ještě dolešťí hranu ručně a skluznici ručně navoskují. Vosk zažehlený ručně vydrží na skluznici mnohem déle, než vosk ze servisní voskovačky.

Kolik vydrží lyže servisů? Každá kategorie lyží má hranu různě širokou. Sportovní lyže mají hranu užší - hrana totiž brzdí. Obecně lze říci, že hrana nové lyže má cca 2 mm. Taková lyže vydrží zhruba 10-20 strojových servisů (záleží na stroji, obsluze a poškození lyže před servisem).

Jak často lyže servisovat? Servisujte ručně častěji (jemnějšími nástroji), oddálíte tak větší strojový zásah a prodloužíte životnost lyží. Zpravidla po 5 dnech (v závislosti na podmínkách) lyžování jsou lyže opravdu "zralé" na servis. Ale už po druhém dnu lyžování budete cítit malé změny. Na ledové sjezdovce ztupíte lhrany i za jeden den. Nadšenci tedy leští hranu i po každém lyžování. Pokud budete servis odkládat, tak se vlastnosti lyže budou stále zhoršovat a servisní zásah bude muset být o to větší. Není lepší mít lyže stále v TOP stavu a přitom odebírat častěji minimum materiálu?

Jak poznám kdy je třeba lyže navoskovat? Lyže nejedou a zadrhávají. Na skluznici se začne od hran vytváří šedý povlak. To už je zpravdila kritická chvíle pro voskování. Ideálně, když k tomu nedojde a budete voskovat s předstihem. Pokud budete mazání skluznice opomíjet, tak se skluznice začne vysoušet - "chlupatět". Navoskované lyže zajistí dokonalý skluz a kontrolu. Vosk také chrání a konzervuje skluznici.

Jak poznám kdy naostřit hrany? Když Vám lyže přestane držet na tvrdším podkladu a jste na hraně nejistí. Pokud se na hranách objevila koroze, nechte lyže nabrousit bezodkladně. Čím více budete servis odkládat, tím zpravidla více materiálu bude následně třeba odebrat, aby byla hrana ideálně ostrá. Často stačí srazit pouze grot, který vznikne jízdou po tvrdém podkladu.

K čemu je struktura skluznice? Struktura skluznice umožní lepší absorpci vosku, ale hlavně pomůže odvádět nadbytečnou vlhkost (jakýsi "dezén" jako na pneumatice automobilu). Struktura skluznice se volí s ohledem na vlastnosti sněhu (mokrý sníh - hrubší struktura). Strukturu Vám udělají specializované servisy na brusných kamenech.

Po servisu nemá lyže vlastností, které byste čekali, nebo na které jste standardně byli zvyklí? Lyže se celkově na hraně chová nejistě a nemáte ji pod kontrolou? Zkontrolujte, zda na hraně nezůstal grot. Lyže se Vám na hraně "kouše", nebo s ní nelze "smýknout". Patrně bude třeba lyže na špičkách, nebo patkách trochu ztupit. Jak na to se dočtete níže. Pokud se Vám nepovede lyže "opravit", tak je patrně bude třeba znovu "přeúhlovat". Jízdou na tvrdém podkladu vzniká na hraně otřep a může se Vám zdát, že by lyže potřebovali na servis rychleji, než jste čekali. Tohoto otřepu se ale lehce zbavíte - dočtete se níže.

Co znamená "zakalená" hrana? Po najetí na kámen vznikne v důsledku tření na hraně velké lokální teplo. Toto místo se ale následně rychle ochladí. Čímž se hrana lokálně zakalí. Takové místo pilníkem nenabrousíme. Pilník se "sveze". Při broušení to poznáte. Tento problém se dá vyřešit například brusným kamenem.

Co znamená "grot"? Neboli otřep vzniká na okraji hrany po broušení, nebo jízdě na tvrdé sjezdovce. S grotem může působit hrana na "omak" ostřeji, ale rozhodně už nepůsobí ostřeji při jízdě. Je tedy nežádoucí, ale zbavit se ho není složité. Grot zjistíte jednoduše nehtem. Pokud se nehet na okraji hrany zarazí, tak ho brzdí právě grot.

Domácí servis.

Jsou nové lyže dostatečně oservisované? Vždy to může být lepší. Pokud se nespokojíte, tak se zaměřte především na odklon hrany, doleštění hrany a převoskování. (To platí i pro lyže po strojovém servisu). Stroje mohou mít broblém udržet konstantní úhel po celé délce hrany. Na druhou stranu jindy - při tuningu hran, je rozdílný úhel v různých částech lyže žádoucí.

Co k domácímu servisu potřebuji? Hlavně chuť do práce. Alespoň pár základních nástrojů a vědomostí.

Existuje opravdu velká spousta servisního vybavení. Určitě nepotřebujete "všechno". Záleží na Vás, na jaké úrovni chcete servis provádět. Dokonce některé specielní servisní nástroje můžete pro začátek nahradit obyčejnějšími, levnějšími:

Speciální servisní žehlička - náhrada: starší žehlička na prádlo (ne napařovací)

Nevýhoda: Nemůžete přesně nastavit a regulovat teplotu.Teplota může kolísat.

Speciální vosky a parafíny - náhrada: bílý kahánek (čajová svíčka)

Nevýhoda: Nahradíte pouze základní parafín. Nevydrží na skluznici tak dlouho, šedne.

Speciální pilníky - náhrada: obyčejné pilníky z železářství

Nevýhoda: Nižší životnost. Mohli bychom koupit dokonce pilník s nižší tvrdostí, než má hrana. Pravděpodobně je nebude možné použít v základních brouscích.

Speciální kartáč na čistění pilníku - náhrada: obyčejný malý drátěný kartáč z železářství, případně tvrdý kartáček na zuby.

Brusná pryž - náhrada: brusný papír (zrnitost kolem 300)

Nevýhoda: Méně komfortní práce.

Gumičky na brzdičky vázání - náhrada: stahovací plastový pasek, drát

Nevýhoda: složitá a zdlouhavá manipulace.

Fiebertex - náhrada: abrazivní "hadr" na nádobí

Nevýhoda: může být až příliš "agresivní", často jediná drsnost

Servisní svěrky (držák lyží) - náhrada: například 2 menší dílenské svěráky

Nevýhoda: složitější, méně komfortní a také méně stabilní upnutí

Ostřič plastových škrabek - náhrada: pilník, rašple

Nevýhoda: složitější udržení potřebného úhlu

Jistě Vás napadnou i další možnosti, jak některé nástroje nahradit. Napište nám, jak servisujete vy...

Specielní lyžařské nástroje mají až na vyjímky oproti obyčejnějším, lidovým náhradám nějaké výhody. Je jen na Vás zda jsou pro Vás na tolik přínosné, aby se Vám vyplatila investice.

Každý může mít maličko odlišné postupy a používat odlišné nástroje. Popis zde uveden berte prosím jako orientační. Nemusíte nutně provádět všechny úkony, záleží na Vás jak moc jste pečliví. Najděte si svůj způsob. Nespěchejte a buďte trpeliví.

Úplný základ (takřka pro každého lyžaře / lyžařskou rodinu):

  • žehlička - jistě najdete nějakou starší nevyužitou na prádlo
  • vosk - pro začátek si vystačíte s čajovou svíčkou
  • plastová škrabka na strhávání vosku
  • základní brousek na úpravu hrany z boku
  • jemný brusný papír na odstranění grotu
  • gumičky na zajištění brzdiček

Pokročilejší varianta:

  • žehlička - jistě najdete nějakou starší nevyužitou na prádlo
  • vosk - pro začátek si vystačíte s čajovou svíčkou
  • smývač vosků
  • plastová škrabka na strhávání vosku
  • lepší brousek na úpravu hrany z boku
  • středně hrubý pilník (patrně bude součástí brousku)
  • hrubší brusný kámen, nebo diamant
  • guma na odstranění grotu
  • gumičky na zajištění brzdiček
  • kartáč bronzový, nebo měděný (případně kombinovaný s nylonem)
  • kartáč na čištění pilníku
  • utěrky
  • rukavice (hrany jsou ostré a bez rukavic může dojít k poranění! Můžete se poranit i přes rukavice, rozhodně ale méně)

Pokročilá varianta (pro ty co to myslí s ručním servisem opravdu vážně):

  • servisní držáky
  • servisní lyžařská žehlička
  • sjezdový vosk
  • smývač vosků
  • plastová škrabka na strhávání vosku
  • úhelník(y) na úpravu hrany z boku, úhelník(y) na úpravu hrany odspodu
  • pilníky
  • brusné kameny, diamanty
  • guma na odstranění grotu
  • gumičky na zajištění brzdiček
  • kartáče
  • fiebertex
  • korek
  • seřezávač (sidewallplanner, sidewallcutter) pro odkrytí hrany před broušením
  • kovová cidlina / radeko
  • zapalovací svíčky / reparační prášek pro opravu skluznice
  • kartáč na čištění pilníku
  • utěrky
  • rukavice (hrany jsou ostré a bez rukavic může dojít k poranění! Můžete se poranit i přes rukavice, rozhodně ale méně)

TOP varianta:

  • opravovací pistole na skluznici (místo reparačních tyčinek a prášku)
  • vosky pro různé typy sněhů (včetně fluorových)
  • rotační kartáče s osou na vrtačku
  • elektrická bruska
  • + základní nástroje

Všechny varianty se samozřejmě mohou prolínat. Přečtěte si níže servisní postup a dále si vyberte nástroje dle svého uvážení. Nemusíte používat vše. Záleží jen na Vás, na jaké úrovni chcete servis provozovat.

Co by se ještě mohlo hodit:

  • igelit pod servisní místo (špony po broušení a stržený vosk dělá vcelku nepořádek)
  • větší štetec (na ometání špon při broušení, aby nedocházelo k jejich nadměrnému zadírání do skluznice)
  • žiletka, odlamovací núž (na čiště rýh ve skluznici, dále na ořezání oděrek na povrchu lyže)
  • dvousložkové lepidlo (na větší oděrky)
  • servisní zástěra (vosk a špony jdou z oblečení opravdu špatně dostat)
  • silikonový olej (k ošetření hran a skluznice)

Jak servisovat lyže doma?

Broušení hran:

Z boku:

Od spodu:

Co potřebujeme k broušení hrany? Brousek/úhelník, brusné elementy (pilníky, brusné kameny, diamanty), brusnou pryž k odstranění grotu, kartáč na čištění pilníků, gumičky na brzdičky, štetec a utěrky. Dále se můžeme dovybavit nástrojem pro odkrytí hrany.

  • Brousek - jednoduchá práce (zládne snad každý).

Zde máme spousty možností. Liší se velikostí - od malých kapesních (cca 350,-), které jsou vhodné zejména k okamžité opravě hrany na svahu po najetí na kámen. Tyto se hodí spíše k "opravě" a "slíznutí" hran, než samotnému opravdovému broušení, jelikož jejich malý brousek nemá dlouhou životnost. Ale i tímto brouskem oddálíte strojní zásah. Můžeme volit i větší sofistikované brousky s ložisky pro hladký posun (přes 1000,-). Vybírejte brousek podle úhlu, který chcete brousit, některé mají plynulé nastavení broušeného úhlu (široké rozmezí je často zbytečné). Některé brousky umožňují broušení hrany také odspodu. Do některých brousků můžete upnout "libovolně dlouhý" pilník, nebo i jiné brusné elementy (potřebujete tuto možnost?). S brouskem se dá lyže nabrousit i pokud jí nemáte ideálně upnutou.

  • Úhelník - dokonalá kontrola a cit v ruce (profi nástroj)

Úhelník má daný úhel. Je možno upnout "libovolný" brusný element, který drží kolík a ruka. Pro broušení je tak třeba trocha cviku. Při broušení pilník jednoduše a rychle vyndáte a vyčistíte, případně vyměníte za diamant, nebo kámen. Na trhu jsou také plastové úhelníky, které nemají takovou tuhost, jako kovový. Jsou většinou opatřeny lištou se šroubem, namísto kolíku. Což může být výhodné pro méně zkušeného servisáka. "Profíci" mají radši přesnější kontakt mezi rukou a hranou. Při broušení úhelníkem je třeba mít lyži dostatečně fixovanou. Dále doporučuji používat 2 kolíky k fixaci brusného elementu. Pokud budete chtít ručně servisovat, tak se k tomuto nástroji dříve, nebo později dostanete.

Jaké brousit úhly na hranách? Z boku lyže se zpravidla brousí úhly 87-89° (čím je úhel menší, tím lyže lépe drží na hraně, ale životnost hrany je kratší). Nejpoužívanější úhel je 88°, sportovní lyžaři volí i 87°. Ze strany skluznice nejčastěji do 0,5°.

  • Pilníky

Používají se ploché, jednosečné pilníky se stopkou, nebo bez. Nejlepší pilníky jsou chromované. Nejčastěji se dělají v délkách: 70,100,120,150 a 200 mm. Nejběžnější šířka je 20 mm. Nezapomeťe pilník pravidelně čistit kartáčem. Jinak se zanese a nebude dostatečně funkční. Dodržujte směr broušení! Brousí se pouze jedním směrem!

Podle počtu zubů na cm je dělíme na:

Hrubé - Cut 0: cca 10 zubů/cm.

Střední - Cut 1: cca 14 zubů/cm. Nejpoužitelnější.

Jemné - Cut 2: cca 16 zubů/cm. Malý úběr materiálu, šetří hranu. Používá se až po středním pilníku, případně pokud hrana nemá žádné otřepy a vady.

  • Diamanty

Používají se na doleštění hrany z boku i odspodu po broušení pilníkem. Nejčastěji se dělají v délkách 70 a 100 mm a šířce 25 mm.

Liší se podkladem, který je buď z plastu, nebo kovu. Kovové mají větší pevnost a jsou dražší. Dále se liší hrubostí zrna od 100-2000 v závislosti na typu a značce. Pro potřeby normálního lyžaře má význam hrubý cca 200, střední cca 400, jemný cca 600. Hrubý lze použít i na zakalené místo.

  • Brusné kameny

Používají se na doleštění hrany z boku i odspodu po broušení pilníkem (jsou tedy alternativou k diamantům). Nejčastěji se dělají v délkách 70 a 100 mm a šířce 20 mm.

Liší se "kamenem". Pro nás je ale důležité to, že jsou v různých hrubostech. Jsou poměrně levné. Hrubé se tedy s výhodou používají na prvotní ošetření hrany, aby nám větší otřepy zničily pilník, nebo diamant. Jsou také nejlepší pro odstranění zakaleného místa.

Diamant vs. kámen

Kámen je určitě cenově dostupnější a jeho životnost je daleko větší. Nicméně pokud Vám spadne, pravděpodobně se zlomí. Časem se na něm mohou udělat vrypy, které mohou broušení komplikovat. Každému může vyhovovat něco jiného. Na leštění raději pracuji s diamantem. Práce je jemnější a také čištění je snažší.

Brousíme na mokro (diamant před broušením ponoříte do vody), nebo na sucho. Oba druhy mají své zastánce i odpůrce. Vyzkoušejte co Vám bude příjemnější. Při broušení na sucho se do skluznice nedostávat tolik nečistoty. Na čištění diamatu můžete použít napřídklad vodu, nebo smývací roztok. Já používám silikonový olej. Na čištění kamene se používá octová voda.

  • Brusná pryž

Používá se k čištění, tupení, leštění. Nejčastěji na odstranění grotu (otřepu), ztupení hrany a odstranění lehké koroze. Dělá se v různých velikostech a hrubostech. Větší Vám vydrží déle. Vystačíte si určitě s jednou univerzální.

Proč hranu tupit (na špičce a patce - v nejširším místě)? Zda vůbec a v jaké míře záleží na Vaší lyžařské technice. Závodníci a dobří lyžaři až na specifické výjímky hrany netupí, jelikož pak lyže lépe drží na tvrdém podkladu. Pokud neumíte oblouk správně nasadit, nebudou Vám špičky jako žiletky nejspíš moc příjemné. Ztupení na špičce má za následek plynulejší nástup do oblouku. Jestli smýkáte, tak je lepší lehce ztupit patky. Není nic jednoduššího, než vzít tupící gumu do kapsy na svah a tam si hranu postupně (stačí vždy jednou "přejet") v případě potřeby na špičce, nebo patce ztupit, než budete maximálně spokojeni. Z těžko zlvádnutelných a nepřiměřeně agresivních ("kousavých") lyží uděláte jednoduše poklidný nástroj. Lyže z rockerem není zpravidla třeba tupit. Případně můžete zkusit lyže na špičce a patce více podbrousit, nástup do oblouku tak bude mnohem plynulejší.

  • Sidewall planer - seřezávač plastu nad hranou

Slouží k odkrytí hrany před broušení, aby se nám pilník nezanášel, neodkláněl atp. Není to zrovna levná záležitost, ale pokud chceme mít hranu opravdu ostrou, tak se patrně bez této "vychytávky" neobejdeme. Můžete zkusit odstranit přebytečný materiál hrubým pilníkem, nebo rašplí (buďte ale hodně obezřetní, abyste nepoškodili hranu). Na špice a patce Vám seřezávač nepomůže. V těchto místech je třeba použít pilník. Pokud pojedete okolo, tak se u nás zastavte. My Vám hranu odkryjeme.

  • Nástroje pro broušení hrany ze strany skluznice (odklon, podbrus).

Nazývají se úhelníky, nebo vodítka pilníku. Máte opět několik možností. Můžete volit od nejjednodušších plastových s pevným úhlem (cca 160,- Kč), až po pevnější kovové s měnitelným úhlem (cca 1400,-). Do těchto úhelníků vkládáme příslušné brusné elementy.

Pozor - úhelníky můžou mít různou šířku, nemusí se Vám pak do úhelníku vejít každý pilník. Úhelníky lze nahradit lepící páskou, kterou omotáte pilník. Pokud máte jednodušší úhelník, nebo pouze samotný pilník, tak je lepší používat delší pilník se stopkou, který pohodlně chytíte oběma rukama. Navíc nemusíme delší pilník tak často čistit (jednoduše ho posunete na čisté místo, které bude dobře "zabírat"). Při tomto broušení se pilník často zanese voskem. Volíme jemnější pilníky. Do úhelníků můžeme vložit také další brusné/leštící elementy = diamanty, kameny. Pro toto broušení potřebujeme lyži dobře fixovat!

  • Utěrky

Je lepší používat utěrky z netkané textilie, které jsou daleko pevnější, než papírové. Nehrozí v takové míře například proříznutí o hranu a případné poranění. Používají se na čištění skluznice spolu se smývací roztokem. Dále na "ometání" otřepů, čištění brusných elementů atp.

Rady pro práci:

- Pilníkem brousíme pouze v jednom směru (daném), při vrátné pohybu jsme s pilníkem nad hranou. Diamantem, nebo kamenem při práci můžeme pohybovat v obou směrech.

- Při broušení i leštění na nástroje zbytečněnetlačte.

- Nikdy v průbehu práce není od věci použít štetec a utěrku. Zabráníme si zanášení nečistot do skluznice. Taktéž častější čištění pilníků, diamantů a kamenů bude jenom ku prospěchu.

- Při broušení kontrolujte hranu vizuelně a také dotykem (například bříškem palce). Najdete místa, na která je třeba se zaměřit z hlediska většího poškození, nebo zakalení. Sledujte jak se hrana při broušení mění - má jinou barvu. Snadno pak poznáte na kterých místech musíte ještě přidat.

- Pokud máte skluznici připravenou a z nějakého důvodu chcete ještě přebrousit hranu a nechcete si skluznici "poničit", tak na ní nalepte širší lepící pásku. Ne každá páska je vhodná. Nejprve zkuste, zda na skluznici nezůstává lepidlo. Pásku ze skluznice odstraňte co nejdříve.

- Někdo pracuje směrem od sebe, jiný k sobě. Najděte si svůj postup. Pozor na správnou orientaci pilníku - brousíme jenom jedním směrem!

- I při použití jemného pilníku vzniká "otřep", který je třeba odstranit. (Otřep vzniká také po jizdě na tvrdé sjezdovce)

- Na větší poškození, nebo zakalenou hranu použijeme nejprve kámen.

- Brusné elementy používáme od nejhrubších (dle potřeby - pokud brousíme častěji, tak mohou stačit pouze diamanty) po nejjemnější.

- Leštěním hrany docílíme její lepší "hladkosti", čímž se prodlouží její životnost.

Postup:

  • Vezmeme si raději pracovní rukavice (na lyžích se dá říznout o "kde co")
  • Zajistíme brzdičky gumou, aby nám nevadily při práci

  • Upneme lyži skluznicí vzhůru.
  • Zkontrolujeme skluznici, zda na ní nejsou nečistoty, nebo vosk. Pokud ano, tak ji stáhneme cidlinou, plastovou škrabkou, případně můžeme vykartáčovat. Záleží na Vaší pečlivosti. Ale snažte se zabranit nečistotám, které byste do skluznice mohli při broušení zanést. Pokud na skluznici zůstane vosk, tak si brousek/úhelník odkloníte!
  • Budete brousit hranu ze strany skluznice (odklon)? Pokud ano, tak právě nastal ten správný čas.

  • Pokud nebrousíte úhel ze strany skluznice, tak hranu zkontrolujte. Pokud vykazuje nějaká poškození (od kamenů, korozi), tak se je pokusíme odstranit (mámeli čím - nejlépe kamenem). Budeme kopírovat geometrii hrany a inkriminovaná místa přebrousíme. Na menší kosmetické vady (povrchová koroze) postačí brusná pryž.

  • Jestli jsme hranu brousili, tak vyčistíme skluznici - plastová škrabka, kartáč, štetec, utěrka (dle potřeby, pokud nepomůže pouze štetec a utěrka, tak sáhneme po škrabce a kartáči). Pokud nám na skluznici zůstanou špony, tak si je při broušení hrany z boku zatlačíme do skluznice a to nechceme.
  • Lyži upneme na bok (skluznicí od sebe).
  • Pokud je třeba, odkryjeme hranu lyže specielním přípravkem - sidewall planerem (seřezávačem).Pomocí stavěcích šroubů nastavíme nůž tak, aby odebíral materiál těsně nad hranou. Pokud máte nad hranou titanal, tak ho odeberte také! Jak poznáte, že je třeba hranu odkrýt? Jednoduše... Pilník Vám vůbec "nebere". Hrana se po vizuelní kontrole nemění a bříškem palce také nepociťujete žádnou změnu "ostrosti".

  • Pilníkem patřičné hrubosti (dle otupení a poškození hrany) přímočarým, vratným pohybem (delší tahy) hranu brousíme.
    • postupně používáme pilníky od nejhrubšího, po nejjemnější. (Nebruste zbytečně hrubým pilníkem, pokud to není potřeba).
    • průběžně ometáme skluznici od otřepů.
    • směr broušení a tedy správnou orientaci pilníku v brousku ukazuje šipka. V případě úhelníku ukazuje polohu vodící linka.
    • brousící nástroj musí být používán zapřený o skluznici, jedině tak udržíme požadovaný úhel. Tlačíme tedy nástroj směrem do skluznice a jemně z vrchu.

  • Diamantem, nebo leštícím kamenem hranu doleštíme. Profíci leští hranu pouze rukou - nejprve zboku, následně od spodu (Postupně od nejhrubšího po nejjemnější brusný element). Vy můžete upnou brusný element do brousku (pokud to umožňuje), nebo úhelníku.

  • Pokud jsme zatím na hranu ze strany skluznice nešáhli, tak nesmíme zapomenout na grot. Ten můžeme odstranit brusnou pryží, diamantem, nebo kamenem. Pokud se bojíte, že hranu diamantem, nebo kamenem ztupíte, tak můžete tyto elementy vložit do úhelníku (vodiče pilníku). Pokud použijeme diamant, nebo kámen pouze v ruce, tak lehce brusný element naklopíme ukazovákem směrem k sobě.

  • Tupení hrany. Ted si možná myslíte, že jsem se zbláznil. Nicméně je to běžný postup (pro méně zkušené lyžaře) - kdy se hrana ztupí na špičkách a patkách lyže. Více se dozvíte výše..

  • Na konec ještě lyže ometeme štětečkem, a hadrem. Pokud zůstaly nějaké špony ve skluznici, tak použijeme plastovou škrabku, případně měděný kartáč

Ošetření skluznice:

Co budeme k ošetření skluznice potřebovat? Žehličku, kovovou cidlinu/radeko, vosk, plastovou škrabku, kartáče, fiebertex, smývací roztok, utěrky, gumičky na brzdičky.

  • Žehlička

Pro začátek si vystačíte se starší žehličkou na prádlo (ne napařovací) - teplotu nastavíme na minimum. Specielní servisní žehličky mají plynule nastavitelnou teplotu (cca 100 - 160°C), kterou jednoduše regulujeme. Také mají silnější zažehlovací plochu která lépe drží teplotu. Na spodu mají tyto žehličky drážky, které umožní lepší rozžehlení vosku. Cena se pohybuje v rozmezí cca 1200,- až 3000,- Kč.

  • Kovová cidlina / radeko

Používá se k úpravě skluznice před voskováním - ztrhnutí chloupků. Dále se používá ke ztrhnutí přebytečného materiálu po "zakapání" děr ve skluznici. Cidlina stojí kolem 200,-; radeko kolem 700,- Kč.

  • Vosk

Pokud se Vám zažehlování zdá zdlouhavé, tak můžete sáhnout po tekutém vosku (cca od 200,- Kč), který v sobě většinou obsahuje houbičku pro nanášení. Rovnoměrně ho naneseme na skluznici, nechám cca 10 minut zaschnout. Aby nám vydržel na skluznici déle, tak následně skluznici přeleštíme korkem. Podobným způsobem se nanáší vosky v pastě. Já jsem určitě zastáncem zažehlování. Vosk Vám na skluznici vydrží déle. Můžete začít s čajovou svíčkou (bílým kahánkem) cena kolem 2,- Kč. Vyndáme vosk z kalíšku, zbavíme ho knotu a můžeme se pustit do práce. Lepší vlastnosti mají vosky speciální. Většina lidí si vystačí s univerzálním voskem (40g od cca 70,- Kč). Pokud jste "fajnšmekr", tak můžete volit vosky s ohledem na druh a teplotu sněhu. Opravdovou lahůdkou jsou tvrdé vosky - fluorové (500,- Vám za 40g vosk stačit nebude). Je daleko těžší je rozžehlit, ale na skluznici vydrží déle a mají lepší skluz (fluor odpuzuje vodu). Nicméně cena je pro normálního člověka "astronomická". Považuji je tedy pro většinu lidí za zbytečné. Skluznice musí být dostatečně nasycená uvnitr (v pórech). Než nové lyže dostatečně "provoskujete", tak to bude chvilku trvat.

  • Plastová škrabka

Používáme k odstranění přebytečného vosku z povrchu skluznice po zažehlování. Dělají se v různých tloušťkách - 3,4,5 mm (Cena kolem 100,-). Každému vyhovuje něco jiného. Pokud máme ale skluznici lehce "vypouklou", nebo "propadlou", tak lépe funguje slabší škrabka, která se prohne. Na škrabkách většinou najdeme tvarovou úpravu pro odstranění vosku z hran. Dobře poslouží i kratší strana. Na hrany nikdy nepoužívejte delší stranu (tu si nechte na skluznici), vznikly by na ní vrypy. Pak by se nám špatně odstraňoval vosk ze skluznice. Škrabku můžeme také použít po broušení na odstranění špon ze skluznice. Snažte se vosk ze skluznice škrabkou co nejlépe vyčistit. Udržujte škrabku v dobré kondici. Časem se na ní nalepí vosk - použíjte na čištění smývací roztok. Dobře funguje pouze ostrá škrabka, časem je tedy třeba ji naostřit. K tomu slouží specielní ostříče. Nicméně můžeme použít i pilník, který položíme na stůl a škrabku naostříme.

  • Kartáče

Bronzový/měděný (od cca 400,-): používá se na vyčištění skluznice (na sjezdové lyže lze použít i ocelový kartáč - pozor na směr!) před voskováním, na očištění skluznice po broušení, nebo jako první kartáč po plastové škrabce po zažehlování. Kartáč nylonový, nebo koňské žíně (od cca 300,-): používá se po bronzovém kartáči po zažehlování. Kartáče se liší velikostí, příliš malé se špatně drží a mají malý "výkon". Dále se liší délkou vláken - čím delší, tím jemnější. TOP variantou jsou rotační kartáče na vrtačku (pro velkou většinu lidí zbytečné)

  • Fiebertex

Jedná se o drsné "utěrky", které se dělají v ruzných hrubostech (Cena sady cca 200,-). Před voskováním je použijeme po měděném/bronzovém kartáči. Postupně (od nejhrubší) použijeme všechny. Skluznici od špičky k patě "přebrousíme" - zbavíme chloupků. (čím vícekrát, tím lépe). Dále je použijeme po kartáči po zažehlování vosku. Pro usnadnění práce je můžeme nabalit na korek. Můžeme použít po strojovém servise.

  • Smývací roztok

Je určen k odstranění starých vosků a jiných nečistot ze skluznice. Používáme před voskováním (dle stavu skluznice můžeme použít i před broušením hran). Může být ve "spreji", nebo "plechovce". Naneseme ho na skluznici a necháme chvilku působit (cca 10 min.). Následně čistou utěrkou skluznici vyčistíme.

Rady pro práci:

- Čím čistší a hladší skluznice, tím lépe nám lyže pojedou.

- Vosk musí být UVNITŘ skluznice, nikoli na POVRCHU.

- Nevoskujte "zmrzlé" lyže. Než začnete lyži voskovat, tak jí nechte v pokojové teplotě. Skluznice pak lépe nasaje vosk.

- Při zažehlování musí vosk téct v souvislé vrstvě po celé skluznici. Skluznice zůstane po přejetí žehličkou chvilku "mokrá". Pokud je na nějakém místě vosku málo, tak přidáme.

- Při čištění postupujeme od špičky k patce (ve směru jízdy).

- Voskování není nikdy dost.

- Nenahrazujte smývací roztok např. benzínem (vysouší skluznici).

- Strhnutý vosk nikdy znovu nepoužijeme, ale vyhodíme (obsahuje nečistoty).

- Použijeme pro začátek raději více vosku (aby nedošlo k poškození - popálení skluznice).

- Pokud odstranímě vosk ještě za telpla, tak skluznici vyčistíme. Následně lyže znovu převoskujeme.

- Pro větší účinost "namotáme" Fiebertex na korek.

- Pokud skluznice není rovná (vyboulená, nebo propadlá), což zpravidla zjistíme při strhávání vosku plastovou škrabkou, tak necháme skluznici srovnat v servise. Stav skluznice můžeme také "analyzovat" například přiložením radeka, nebo jiného dokonale rovného nástroje.

"Propadla" skluznice (vlevo), "Vypouklá" skluznice (vpravo)

Postup:

  • Zajistíme brzdičky gumou, aby nám nevadily při práci.

  • Upneme lyži skluznicí vzhůru.
  • Stáhneme skluznici cidlinou/radekem, čímž se zbavíme nečistot a chloupků skluznice

  • Vykartáčujeme skluznici měděným, či bronzovým kartáčem (vyčistíme a otevřeme pro nový vosk)

  • Použijeme Fiebertex, čímž se dokonaleji zbavíme chloupků skluznice.
  • Smývacím roztokem skluznici vyčištíme.

Voskování:

Jakou teplotou zažehlovat skluzový vosk? Pokud máte žehličku speciální s termostatem, tak je teplota kolem 120° , pokud používáme starou žehličku, tak jí dáme na minimum. Případně se podíváme na obal od vosku, kde bude patrně teplota předepsána.

  • Nakapeme o žehličku rozhřátý vosk po celé délce skluznice v dostatečné míře. Časem příjdeme na to správné množství - raději více.

  • Vosk rozžehlíme, přejedeme žehličkou několikrát (dle potřeby) po skluznici z jedné strany na druhou.Skluznice musí být voskem v celé ploše nasycená. Skluznice musí zůstat chvilku "mokrá"

  • Pokud vosk ještě za tepla strhneme plastovou škrabkou, tak skluznici "hloubkově" vyčistíme. Takové čištění je dobré provádět pravidelně. Až následnou vrstvu necháme vychladnout.
  • Lyže necháme přes noc v pokojové teplotě "nasávat vosk", pokud nás tlačí čas, tak alespoň dokud lyže "nevychladnou".

Odstranění vosku:

  • Nejprve odstraníme přebytečný vosk z hran (zboku i zespoda) plastovou škrabkou. Některé škrabky mají specielní výřez, jinak používáme kratší stranu.

  • Odstraníme vosk ze skluznice plastovou škrabkou (od špičky k patě). Tento postup opakujeme, dokud škrabka "bere" vosk.

  • Vykartáčujeme skluznici kartáčem (od špičky k patě). Nejprve bronzovým/měděným, následně koňskými žíněmi a nylonovým (můžeme kartáčem pohybovat na obě strany).

  • Dále použijeme Fiebertex, kterým skluznici vyleštíme.

  • Na závěr můžeme skluznici a hrany přetřít silikonovým olejem, který zabrání vysychání skluznice a hrany ochrání před korozí.

Jak opravit drobné rýhy? Tento úkon v případě potřeby provedeme před voskováním. Nebezpečné jsou zejména větší rýhy kolmo na směr jízdy, nebo větší rýhy u hran, opravu u takového poškození proto neodkládejte. Drobnější rýhy nevadí - necháme je na strojový servis.


Na hlubší šrámy použijeme zapalovací tyčinky.

  • Nejprve je místo třeba důkladně očistit měděneým kartáčem, můžeme si pomoci i nožem, aby zůstala rýha "čistá"
  • Odmastíme smývačem vosků. Používejte výhradně smývací roztok k tomu určený - nenahrazujte benzínem.
  • Postižené místo můžeme lehce nahřát horkovzdušnou pistolí.

  • Zapálíme tyčinku (necháme odkapat a počkáme až se utvoří souvislí proud) následně nakapeme materiál do rýhy. Můžeme zkusit materiál zatlačit třeba kovovou cidlinou.

  • Po vychladnutí přebytečný materiál strhneme kovovou cidlinou/radekem. Je dost možné, že si materiál vytrhneme z díry. Tento postup opakujeme, dokud není díra zacelená. Někdy pomůže strhnout přebytečný materiál, když je ještě trochu teplý.

  • Můžeme přebrousit jemným smirkovým papírem.

  • Následuje voskování.

Na menší šrámy použijeme reparační prášek, který v dostatečné míře nasypeme na poškozené místo. Následně místo přes folii přežehlíme žehličkou o teplotě cca 140°C. Následuje stejný postup jako u reparační tyčinky. Osobně si nemyslím, že by vynaložené úsilí bylo adekvátní výsledku práce. Drobnější rýhy nechte na stroj...

Pokud budete potřebovat s ručním servisem a výběrem nástrojů poradit, tak nás neváhejte kontaktovat. Případně se zastavte u nás na krámě, kde Vám můžeme vše ukázat.

Nastavení vázání

Hodně lidí si nastaví vázání doma bez jakýchkoli znalostí. Například: vážím 90 kg, tak na stupnici vázání nastavím 9. Vzdálenost špičky a paty vázání nějak odhadnu. To je ale špatně.

Představa, že mi lyže při pádu nevypnou a otočí mi při nejménším koleno mě osobně budí ze spaní. Opačnou situací je stav, kdy Vám lyže samovolně (zdálo by se "bezdůvodně") vypne. Což také není příjemné, pokud se to stane ve vyšší rychlosti. Nastavení vázání tedy nepodceňujte. Je třeba nastavit předpětí a vypínací sílu.

V první řadě je třeba nastavit dle délky podrážky boty (na botě zpravidla uvedeno v milimetrech, případně změříte metrem) vzdálenost špičky a patky vázání.

Dnes mají většinou vázání stupnice, na kterých se rozteč vázání snadno nastavuje. Je třeba najít ten správný "fígl" na odjištění vázání tak, aby šlo se špičkou i patkou volně pohybovat a nastavit požadovanou rozteč. Tak budeme mít střed boty ve středu lyže. Pokud budete chtít například lyži točivější, tak je třeba posunout těžiště směrem dopředu. Můžete tedy špičku i patku o patřičný kousek posunout vpřed.

U nižších řad vázání je to vše a předpětí (síla, která tlačí botu do špičky a paty při "zacvaknutí" do vázání) je nastaveno. Předpětí značně ovlivňuje vypínací sílu a výslednou "snadnost" vyhození boty z vázání. Dalo by se říci, že předpětím se ovlivňuje, jak je zacvaknutá bota ve vázání "sevřena". Lepší vázání mají ještě nějaký šroub díky kterému je možno s patkou mírně pohybovat tak, aby bylo možno předpětí přesně "vyladit". Tento šroub se většinou nachází pod šroubem nastavení vypínací síly na patce. Raději s tímto šroubem neotáčejte pokud máte ve vázání zacvaknutou botu, aby nedošlo ke stržení závitu. Po zacvaknutí boty do vázání se šroub "zastrčí". Správnou polohu šroubu pak určuje ryska, nebo hrana vázání.

Vypínací síla vázání se nastavuje na stupnici špičky a paty vázání. Při jejím překročení dojde k uvolnění vázání.

Z čeho vychází výpočet vypínací síly?Délka podrážky boty, výška a váhá lyžaře, jeho zkušenosti a věk

ODKAZ pro výpočet vypínací síly

Překvapila Vás nízká vypínací síla? Do značné míry závisí na délce podrážky boty. K uvolnění větší boty je třeba menší síly, jelikož je na delším rameni. Pokud jste zkušenější lyžař, tak budete muset vázání oproti tabulkovému výpočtu dle mých zkušeností ještě trochu přitáhnout. Jinak hrozí, že lyži v rychlosti ztratíte.

Pokud máte boty opravdu velké, nebo na druhou stranu hodně malé, tak před nákupem lyží ověřte, že na délku podrážky vázání bez problémů nastavíte.

Dle potřebné vypínací síly volte vázání. Není dobré, pokud vázání pracuje ve svých krajních polohách nastavení vypínací síly.

DIN (Deutsche Industrien Normen) "dohlíží" na kalibraci stupnice nastavení vypínací síly.

Pokud budete chtít nastavit vázání co nejpřesněji, tak budete muset do nějakého většího ski servisu, kde Vám vázání seřídí na stroji (thačce). Skutečná potřebná vypínací síla se od zobrazené na stupnici vázání může mírně lišit. Stroj změří skutečnou sílu pro uvolnění vázání. A následně se vázání "přitáhne", nebo "povolí". Na vázání tak budete mít nastavenou skutečně požadovanou vypínací sílu. Dostanete také protokol o seřízení, který po Vás bude patrně pojišťovna požadovat v případě pojistné události.

Tabulky pro výpočet potřebné vypínací síly ale nezohledňují všechny parametry. Vaše hmostnost a lyžařská úroveň předurčuje jakou silou do vázání budete tlačit. Nicméně skutečnost na sjezdovce může být jiná. Parametr "věk" naši lyžařskou zdatnost také mnoho nepopíše. V tabulkách se vůbec nezohledňují sněhové podmínky (tvrdá pista, volný terén, nový prašan, atd.). Také tvar a opotřebovanost podrážky boty může mít vliv na to, jak snadno bota z vázání "vypadne".

Natavení vypínací síly patrně "doladíte" až v průběhu lyžování na sjezdovce. Každé vázání je trochu jiné. Některé mě na 7 vyhodí v pátém oblouku "samovolně" a je třeba ho přitáhnout. Jiné vypne až při pádu. Při nastavení vypínací síly tedy vycházejte z výpočtu, nicméně počítejte s tím, že bude možná třeba vázání na sjezdovce trochu doseřídit. Patrně to nebude více než o 1, maximálně 2 stupně.

Servis běžeckých lyží - fotodokumentaci připravujeme

Po rovině a z kopce Vám příjde, že Vám lyže více zadrhávají, než kloužou? Do kopce Vám podkluzují? Patrně nebudete mít moc dobrý pocit z výletu na běžkách. Nepodceňujte přípravu lyží, výlet si pak mnohem více užijete?

Jak zjistím mazací komoru pro klasický způsob? Mazací komoru zjistíme tak, že si stoupneme na běžky v místě vázání (ideálně se přímo v běžkařských botách do vázání "zacvakneme") na hladkém a hlavně rovném povrchu. Pomocník posouvá papírem pod vázáním směrem ke špičce lyže, až tam kde se papír zasekne a nejde dále posunout. To je hraniční bod mazací komory pro tuhé vosky.Je dobré si ho vyznačit lihovým fixem. Duhým bodem je pata boty. Pro tekuté vosky (klister) zjistíme místo začátku mazací komory stejným způsobem s tím rozdílem, že papír jednou přehneme. Do této komory aplikujeme stoupací vosk.

Máte na skluznici šupiny, nebo "mikrokontakt"? Tato stoupací komora se pouze čistí, ale nevoskuje. Skoro by se zdálo, že je to ideální volba - nemusíte kupovat stoupací vosky. Tyto tvarové úpravy většinou fungují jenom za určitých okolností. Před nákupem takových lyží si o nich nejprve něco přečtěte. Já jsem zastánce hladké skluznice.

Základy servisu jsou stejné, jako u sjezdových lyží. Potřebujeme i obdobné nástroje. Na podrobnější popis se tedy podívejte o trochu výše.

Postup:

  • Upneme lyži skluznicí vzhůru
  • Odstraníme starý vosk:použijeme speciální smývací roztok (nelze použít benzín, toluen atd. - vysušují skluznici), necháme chvilku působit (cca 10 minut). Je dobré si pomoci škrabkou, s výhodou lze použít škrabku kovovou (například na sádrování :) ). Následně znovu aplikujeme smývací roztok, který necháme působit a na konec skluznici očistíme utěrkou.
  • Stáhneme skluznici cidlinou/radekem/plastovou škrabkou, čímž se zbavíme nečistot, "chloupků" atd.
  • Vykartáčujeme skluznici měděným, či bronzovým kartáčem , následně otřeme skluznici utěrkou, případně použijeme smývací roztok.
  • Pokud chceme být opravdu pečlivý - naneseme žehličkou základní vosk a rozžehlíme, plastovou škrabkou vosk za tepla stáhneme -tím je skluznice dokonale čistá a připravená na další aplikaci.
  • Aplikujeme vosk (druh dle počasí)
    • na bruslení: naneseme skluzový vosk za pomocí žehličky po celé ploše lyže v dostatečné míře
    • skluznici necháme nasát vosk při pokojové teplotě
    • odstraníme vosk z boku lyže a ze žlábku; strhneme vosk ze skluznice plastovou škrabkou
    • vykartáčujeme/vyleštíme skluznici
    • na klasiku: je systém mazání skluzového vosku obdobný s tím rozdílem, že necháme mazací komoru volnou
    • zdrsníme povrch stoupací komory smirkovým papírem hrubosti cca 100-200
    • jak pro tuhé stopací vosky, tak pro klistery existují základní vosky, které se aplikují jako první vrstva.
    • jak tuhé vosky, tak klistery lze zažehlovat. Existují také stoupací vosky ve spreji.
    • tuhé vosky aplikujeme v několika tenkých vrstvách) - každou alespoň zakorkujeme.Myslete na to, že se vosk roztáhne - abyste ho neměli na skluznici moc, případně aby se nedostal mimo mazací komoru. Na hranici mazací komory je dobré nalepit lepící pásku. Dejte si pozor, aby Vám na skluznici nezanechala lepidlo. Ztrhněte ji jakmile to bude možné.
    • asi nikoho nepřekvapí, že stoupací vosky volíme s ohledem na počasí, druh a teplotu sněhu.

Proč mi běžky podkluzují? Patrně mám namazáno malé množství stoupacího vosku, případně je třeba použít vosk měkčí (pro vyšší teploty).

Proč se mi v mazací komoře drží moc sněhu? Namazali jsme příliš měkký stoupací vosk, ten je třeba odsranit a nahradit ho tvrdším.

Proč mi běžky při klasickém stylu kloužou, at je sebe lépe namažu? Patrně to bude tím, že jsou na Vaši váhu příliš tvrdé. A dostatečně je "neprošlápnete" = mazací komora se nedostane do dostatečného styku se sněhem.

Facebook

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku a získejte další výhody.

 
Kontakt

Ing. Jiří Suchánek
Tel.: +420 607283261
e-mail: info@sport-suchanek.cz

Dotaz na prodejce

Potřebujete poradit?

Newsletter

Získávejte nejnovější informace a akční nabídky z našeho eshopu.